Poznejte Frankfurt
Eintracht Frankfurt – klub velkých emocí a nezapomenutelných evropských večerů
Eintracht Frankfurt je jedním z nejcharakterističtějších klubů německého fotbalu. Nevyhrává ligové tituly s pravidelností Bayernu a jeho historie obsahuje stejně mnoho bolestivých pádů jako velkých triumfů. Když se však Frankfurt dostane do pohárového rytmu, dokáže vytvořit příběhy, které si pamatuje celá Evropa.
Klub z finanční metropole Německa je známý fantastickými fanoušky, masivními výjezdy a atmosférou, která dokáže proměnit obyčejný zápas v mimořádnou událost. Německý titul z roku 1959, legendární finále proti Realu Madrid, dvě evropské trofeje a pět vítězství v DFB-Pokalu vytvořily historii plnou momentů, kdy Eintracht překonal vlastní možnosti.
Frankfurtu se přezdívá „Die Adler“ – Orli. Stejného orla najdeme ve znaku klubu i města.
Počátky v roce 1899
Historie Eintrachtu začala 8. března 1899, kdy patnáct fotbalových nadšenců založilo klub Victoria Frankfurt. Fotbal byl tehdy v Německu stále novým sportem a hráči si před utkáním často museli sami postavit branky.
V roce 1911 se Victoria spojila s Frankfurter Kickers a vytvořila Frankfurter Fußballverein. Další významné sloučení následovalo v roce 1920. Právě tehdy se v názvu poprvé objevilo slovo „Eintracht“, které znamená jednota nebo svornost.
Eintracht není pouze fotbalovým klubem. Jde o rozsáhlou členskou organizaci s desítkami sportovních oddílů a více než sto padesáti tisíci členy. Přesto právě fotbal vytvořil jeho celosvětovou pověst.
Schlappekicker a první vzestup
V počátcích se hráčům Eintrachtu přezdívalo „Schlappekicker“. Řada z nich totiž pracovala v místní továrně na obuv a výraz „Schlappe“ ve frankfurtském dialektu označuje pantofel nebo jednoduchou botu.
Klub se ve třicátých letech zařadil mezi nejlepší německá mužstva. V roce 1932 postoupil do finále německého mistrovství, v němž podlehl Bayernu Mnichov 0:2.
Stejně jako ostatní německé organizace byl Eintracht po nástupu nacismu podřízen novému režimu. Někteří jeho členové byli kvůli židovskému původu nebo politickým postojům vyloučeni a klubová infrastruktura byla během války vážně poškozena.
Po skončení války musel Frankfurt vybudovat své sportovní zázemí prakticky znovu. Právě z tohoto obtížného období však postupně vyrostla nejslavnější generace klubové historie.
Němečtí mistři z roku 1959
Eintracht získal svůj první a dosud jediný německý titul v roce 1959. Ve finále hraném před přibližně 75 000 diváky v Berlíně narazil na regionálního rivala Kickers Offenbach.
Utkání nabídlo osm branek a muselo se prodlužovat. Frankfurt nakonec zvítězil 5:3. István Sztani vstřelil dva góly a Eckehard Feigenspan zaznamenal hattrick.
Po návratu do Frankfurtu čekalo hráče obrovské přivítání. Klub se poprvé stal německým šampionem a zároveň získal možnost reprezentovat zemi v následujícím ročníku Poháru mistrů evropských zemí.
Největší finále všech dob
Eintracht se v roce 1960 stal prvním německým klubem, který postoupil do finále nejprestižnější evropské soutěže. V semifinále vyřadil Rangers celkovým výsledkem 12:4 a ve finále v glasgowském Hampden Parku narazil na Real Madrid.
Před více než 127 000 diváky se hrál zápas, který je dodnes považován za jedno z nejlepších evropských finále historie. Frankfurt se ujal vedení, ale Real postupně převzal kontrolu a zvítězil 7:3.
Alfredo Di Stéfano vstřelil tři góly a Ferenc Puskás dokonce čtyři. Přestože Eintracht utrpěl vysokou porážku, jeho odvážný výkon mu získal respekt po celé Evropě.
Míč z tohoto utkání patří mezi nejcennější předměty klubového muzea. Finále v Glasgow zůstává symbolem doby, kdy se Frankfurt dokázal postavit možná nejlepšímu mužstvu fotbalové historie.
Zakládající člen Bundesligy
Eintracht patřil v roce 1963 mezi zakládající členy Bundesligy. V prvních desetiletích se pravidelně pohyboval v horní polovině tabulky a získal pověst technicky kvalitního, ale občas nepředvídatelného mužstva.
Právě odtud pochází přezdívka „Launische Diva vom Main“ – náladová diva od Mohanu. Frankfurt dokázal porazit favorita a o několik dní později ztratit body proti podstatně slabšímu soupeři.
Tato nepředvídatelnost často připravovala fanoušky o nervy. Zároveň se však stala součástí kouzla klubu, u kterého si nikdy nemůžete být jistí, co se během dalších devadesáti minut stane.
Pohárové mužstvo sedmdesátých a osmdesátých let
Přestože Frankfurt nedokázal získat bundesligový titul, stal se mimořádně úspěšným pohárovým týmem. DFB-Pokal vyhrál v letech 1974, 1975, 1981 a 1988.
Tuto éru definovali hráči jako Jürgen Grabowski, Bernd Hölzenbein, Bernd Nickel a Karl-Heinz Körbel. Grabowski s Hölzenbeinem byli také členy západoněmeckého týmu, který v roce 1974 vyhrál mistrovství světa.
Körbel strávil v Eintrachtu celou profesionální kariéru a odehrál 602 bundesligových zápasů. Dodnes jde o rekord celé soutěže.
Frankfurt v této době hrál atraktivní fotbal a pravidelně dokázal porážet slavnější soupeře. Největší triumf však nepřišel v domácím poháru, ale v Evropě.
Vítěz Poháru UEFA 1980
V sezoně 1979/80 se Eintracht dostal do finále Poháru UEFA. Tehdejší ročník ovládly západoněmecké kluby – všechny čtyři semifinalisty tvořila mužstva z Bundesligy.
Frankfurt ve finále narazil na Borussii Mönchengladbach. První utkání venku prohrál 2:3, takže v domácí odvetě potřeboval zvítězit.
Dlouho se zdálo, že zápas skončí bez branek. V 81. minutě však skóroval střídající Fred Schaub. Eintracht vyhrál 1:0 a díky pravidlu venkovních gólů získal svou první evropskou trofej.
Součástí vítězného mužstva byli také jihokorejský útočník Cha Bum-kun, rakouský reprezentant Bruno Pezzey nebo pozdější německý mistr světa Bernd Hölzenbein.
Ztracený titul v roce 1992
Jedna z nejbolestivějších kapitol přišla v sezoně 1991/92. Eintracht vstupoval do posledního kola na prvním místě a měl titul ve vlastních rukou.
Frankfurt potřeboval zvítězit na hřišti Hansy Rostock, která bojovala o záchranu. Za stavu 1:1 se dožadoval penalty po zákroku na Ralfa Webera, rozhodčí však nepískal. Rostock následně v závěru vstřelil vítězný gól.
Eintracht prohrál 1:2 a mistrem se stal VfB Stuttgart, který měl stejný počet bodů, ale lepší skóre než Borussia Dortmund.
Pro fanoušky Frankfurtu zůstává závěr sezony 1991/92 otevřenou ranou. Klub nebyl nikdy v bundesligové éře tak blízko mistrovskému titulu.
Yeboah, Okocha a bouřlivá devadesátá léta
Na začátku devadesátých let měl Frankfurt jeden z nejzábavnějších týmů v Německu. Uwe Bein řídil hru ve středu pole, Jay-Jay Okocha předváděl mimořádné technické kousky a Anthony Yeboah patřil mezi nejlepší bundesligové střelce.
Okocha se proslavil především gólem proti Karlsruher SC, při němž opakovaně obehrál obránce i brankáře Olivera Kahna. Branka byla později zvolena německým gólem roku.
Yeboah se dvakrát stal nejlepším střelcem Bundesligy a zároveň patřil mezi hráče, kteří se otevřeně stavěli proti rasismu. Jeho působení však skončilo po konfliktu s trenérem Juppem Heynckesem. Společně s Mauriziem Gaudinem a Okochou byl vyřazen z prvního týmu.
Rozpad hvězdného mužstva přispěl ke sportovnímu úpadku. V roce 1996 Eintracht poprvé sestoupil z Bundesligy.
Sestupy, návraty a boj o přežití
Následující dvě desetiletí připomínala horskou dráhu. Frankfurt několikrát postoupil do Bundesligy a znovu sestoupil. Zažil finanční problémy, změny vedení i dramatické boje o licenci.
V roce 1999 se zachránil prakticky nemožným způsobem. V posledním kole potřeboval porazit Kaiserslautern vysokým rozdílem a zároveň spoléhat na výsledky dalších zápasů. Eintracht zvítězil 5:1 a díky pozdnímu gólu Jana Åge Fjørtofta zůstal v Bundeslize.
Další sestupy přišly v letech 2001, 2004 a 2011. Po návratu v roce 2012 se ale klub postupně stabilizoval.
Důležitým momentem byla baráž proti Norimberku v roce 2016. Eintracht ji zvládl pod vedením Nika Kovače a udržel se v nejvyšší soutěži. Právě tato záchrana položila základ nové úspěšné éry.
Pohárový šok proti Bayernu
Niko Kovač dovedl Eintracht v roce 2017 do finále DFB-Pokalu, kde Frankfurt podlehl Borussii Dortmund. O rok později dostal druhou příležitost.
Ve finále v Berlíně čekal Bayern Mnichov, který byl výrazným favoritem. Frankfurt však předvedl mimořádně disciplinovaný a odvážný výkon.
Ante Rebić vstřelil dva góly a Mijat Gaćinović v nastavení potvrdil vítězství 3:1. Eintracht získal první velkou trofej po třiceti letech.
Kuriózní bylo, že Kovač měl po sezoně převzít právě Bayern. Svůj budoucí klub tak porazil v jednom z nejdůležitějších zápasů historie Eintrachtu.
Stádo buvolů a cesta do Londýna
V sezoně 2018/19 vytvořili Luka Jović, Sébastien Haller a Ante Rebić nebezpečnou útočnou trojici přezdívanou „Büffelherde“ – stádo buvolů.
Eintracht s jejich pomocí prošel Evropskou ligou až do semifinále. Vyřadil například Inter Milán, Benficu a Šachtar Doněck.
V semifinále proti Chelsea skončila obě utkání remízou. O postupujícím musely rozhodnout penalty na Stamford Bridge, v nichž byl úspěšnější londýnský klub.
Přesto tato evropská cesta znovu probudila mimořádný vztah mezi Eintrachtem a mezinárodními poháry. Fanoušci začali cestovat po Evropě v počtech, které byly pro většinu klubů nepředstavitelné.
Třicet tisíc fanoušků v Barceloně
Evropská sezona 2021/22 přinesla ještě větší příběh. Eintracht prošel skupinovou částí i vyřazovacími koly bez jediné porážky.
Ve čtvrtfinále narazil na Barcelonu. První utkání ve Frankfurtu skončilo 1:1. Na odvetu do Katalánska následně přicestovalo přibližně třicet tisíc fanoušků Eintrachtu.
Velká část Camp Nou byla zaplněna příznivci v bílých dresech. Přestože měl Frankfurt oficiálně nárok pouze na omezený počet vstupenek, jeho fanoušci je získali prostřednictvím různých prodejních kanálů a vytvořili atmosféru připomínající domácí zápas.
Eintracht zvítězil 3:2. Filip Kostić vstřelil dva góly a na další přihrál Rafaelovi Borrému. Barcelona byla vyřazena a večer dostal v klubové historii téměř mytický status.
Obrovská skupina cestujících fanoušků si vysloužila přezdívku „Bestia Blanca“ – bílá bestie.
Evropský triumf v Seville
Po vyřazení Barcelony si Frankfurt poradil také s West Hamem a postoupil do finále Evropské ligy proti Rangers.
Rangers se po bezbrankovém prvním poločase ujali vedení, ale Rafael Borré vyrovnal. Zápas skončil po prodloužení 1:1 a rozhodoval penaltový rozstřel.
Brankář Kevin Trapp zneškodnil pokus Aarona Ramseyho. V poslední sérii následně proměnil rozhodující penaltu Borré a odstartoval obrovské oslavy.
Eintracht vyhrál rozstřel 5:4, během celé soutěže ani jednou neprohrál a získal první evropskou trofej po 42 letech.
Po návratu hráčů bylo centrum Frankfurtu zaplněné fanoušky. Náměstí Römerberg se proměnilo v moře černé, bílé a červené barvy.
Návrat do Ligy mistrů
Vítězství v Evropské lize zajistilo Eintrachtu první účast v moderní Lize mistrů. V sezoně 2022/23 postoupil ze skupiny a ve vyřazovací fázi narazil na pozdějšího italského šampiona Neapol.
Další významný krok přišel v sezoně 2024/25. Frankfurt skončil třetí v Bundeslize a poprvé v historii se do Ligy mistrů kvalifikoval přímo prostřednictvím ligového umístění.
Klub se během několika let proměnil z účastníka baráže o udržení v pravidelného evropského reprezentanta. Pomohla mu chytrá práce na přestupovém trhu a schopnost rozvíjet mladé nebo méně známé hráče.
Luka Jović, Sébastien Haller, Randal Kolo Muani, Omar Marmoush a další útočníci ve Frankfurtu výrazně zvýšili svou hodnotu a následně přestoupili do největších evropských klubů.
Waldstadion a Deutsche Bank Park
Domovem Eintrachtu je stadion, který fanoušci stále často nazývají tradičním názvem Waldstadion. Nachází se uprostřed městského lesa a poprvé byl otevřen v roce 1925.
Během své historie prošel několika rozsáhlými přestavbami. Před mistrovstvím světa 2006 vznikla prakticky nová aréna s charakteristickou zatahovací střechou.
Podle aktuálního komerčního názvu se stadion jmenuje Deutsche Bank Park a při domácích zápasech pojme přibližně 59 500 diváků.
Nejvýraznější částí stadionu je Nordwestkurve. Právě zde stojí nejaktivnější fanoušci, vznikají obrovské choreografie a začínají chorály, které se následně šíří celou arénou.
Cesta ke stadionu vede lesem, což vytváří atmosféru odlišnou od většiny městských stadionů. Už dlouho před výkopem se okolními cestami pohybují tisíce fanoušků v černých, bílých a červených barvách.
Fanoušci jako největší síla klubu
Eintracht má jednu z nejuznávanějších fanouškovských scén v Německu. Podpora nekončí u domácích utkání – příznivci pravidelně cestují v obrovských počtech po Německu i Evropě.
Choreografie Nordwestkurve často pokrývají celou tribunu a připomínají klubovou historii, město nebo významné osobnosti. Evropské zápasy mají ve Frankfurtu zvláštní energii a stadion dokáže být mimořádně hlasitý.
Silná fanouškovská identita vznikla také během těžkých let ve druhé lize. Podpora klubu nezávisela pouze na výsledcích, ale na pocitu příslušnosti k městu a komunitě.
Fanoušci mají v rámci členského klubu výrazné postavení a dlouhodobě se zapojují do debat o cenách vstupenek, komercializaci nebo směřování Eintrachtu.
Orel Attila
Maskotem Eintrachtu je skutečný orel jménem Attila. Před domácími zápasy se objevuje přímo na stadionu a někdy proletí nad hrací plochou.
Orel vychází ze znaku Frankfurtu a symbolizuje sílu, svobodu a spojení klubu s městem. Attila patří mezi velmi malý počet živých maskotů v profesionálním německém fotbalu.
Pro návštěvníky jde o nezvyklou součást předzápasového programu a jeden z detailů, které dělají utkání Eintrachtu snadno zapamatovatelným.
Legendy Eintrachtu
Jürgen Grabowski patří mezi nejvýznamnější hráče klubové historie. Elegantní a univerzální fotbalista strávil v Eintrachtu celou profesionální kariéru a získal dva německé poháry i Pohár UEFA.
Bernd Hölzenbein je nejlepším bundesligovým střelcem klubu. Společně s Grabowskim se stal v roce 1974 mistrem světa a ve finále proti Nizozemsku vybojoval pokutový kop, po němž Německo vyrovnalo.
Karl-Heinz Körbel drží rekord 602 bundesligových startů. Všechny odehrál za Eintracht, což z něj činí mimořádný symbol klubové věrnosti.
Bernd Nickel se proslavil tvrdou střelou a góly přímo z rohových kopů. Cha Bum-kun se stal jedním z prvních skutečně velkých asijských hráčů v evropském fotbale.
Pozdější generace reprezentují Anthony Yeboah, Jay-Jay Okocha, Uwe Bein, Alexander Meier, Kevin Trapp, Sebastian Rode a Filip Kostić.
Meier získal v roce 2015 korunu nejlepšího bundesligového střelce ve věku 32 let. Trapp a Rode se jako odchovanci nebo dlouholeté opory podíleli na evropském triumfu v Seville.
Rivalita s Kickers Offenbach
Největším tradičním rivalem Eintrachtu jsou Kickers Offenbach. Obě města dělí pouze řeka Mohan a několik kilometrů.
Jejich souboje se označují jako Mainderby. Rivalita má hluboké regionální a společenské kořeny a byla mimořádně silná v první polovině dvacátého století.
Nejdůležitější vzájemný zápas přišel ve finále německého mistrovství v roce 1959, které Eintracht vyhrál 5:3 po prodloužení.
Kvůli působení Offenbachu v nižších soutěžích se dnes první týmy potkávají jen výjimečně. Pro starší a tradiční fanoušky však zůstává Kickers největším rivalem.
Výrazný náboj mají také hesenská derby s Darmstadtem 98 a regionální zápasy proti Mainzu 05. Historickou rivalitu vytvořila rovněž častá utkání s 1. FC Kaiserslautern.
Náladová diva od Mohanu
Přezdívka „náladová diva“ dokonale vystihuje velkou část historie Eintrachtu. Klub je schopný porazit Barcelonu na Camp Nou, ale také nečekaně ztratit zdánlivě jednoduchý ligový zápas.
Frankfurt zažil mistrovský titul, evropská finále a velké pohárové triumfy. Současně několikrát sestoupil, bojoval s finančními problémy a prohrál řadu rozhodujících utkání.
Fanoušci se někdy snaží od označení „diva“ oprostit, protože moderní Eintracht působí stabilněji. Nepředvídatelnost a emocionální extrémy však zůstávají důležitou součástí jeho přitažlivosti.
Eintracht není klubem pro lidi, kteří hledají klid. Je to klub, který může během několika minut proměnit zklamání v euforii a zpět.
Jaký je zápas ve Frankfurtu?
Návštěva utkání Eintrachtu patří k nejlepším fotbalovým zážitkům v Německu. Zaplněná Nordwestkurve, velké choreografie a hlasitá podpora vytvářejí atmosféru, která často překvapí i návštěvníky zvyklé na největší evropské stadiony.
Frankfurt je zároveň ideální destinací pro krátký fotbalový výlet. Má jedno z největších evropských letišť, významné železniční spojení a stadion je z centra snadno dostupný městskou dopravou.
Samotné město kombinuje moderní mrakodrapy s historickým centrem kolem náměstí Römerberg. Na jižním břehu Mohanu se nachází čtvrť Sachsenhausen známá tradičními hospodami a jablečným vínem Apfelwein.
Eintracht Frankfurt není nejbohatším ani nejúspěšnějším klubem Německa. Jen málokterý německý tým však dokáže vytvořit tolik emocí, evropských příběhů a pocitu skutečného spojení mezi hráči, fanoušky a městem.
Právě proto jsou zápasy Eintrachtu jiné. Nikdy přesně nevíte, co se stane – ale téměř vždy si to budete pamatovat.
